29.08. CHRUDIM

Netrvalo dlouho, slabý rok a půl nebo dva, nebo tak nějak a nám se konečně podařilo druhou naši natočenou desku zabalit do plastových futrálků, opatřit barevným papírkem a namnožit do dostatečného počtu kusů, abychom mohli uspokojit všechny poslechuchtivé. A k této slavnostní chvíli se sluší uspořádat večírek, na kterém to oznámíme světu. Plány se začaly spřádat už zjara a to nás natolik uspokojilo, že ještě v říjnovou sobotu před čtvrtečním křtem neměl nikdo z nás tušení, jak vlastně bude vypadat nejen čtvrteční večer, ale ani samotný obal alba.
Řeknu vám, takovou partičku salámistů svět neviděl. Z vrozené pracovitosti a pečlivosti jsme se ve středu sešli na jedinou zkoušku, kde vyšlo najevo, že jsme vlastně ještě nikdy nehráli ani titulní píseň Running, ani singl These Days. Ale zase moc nás to nerozrušilo, protože jsme měli na druhý den pozvanou řadu zajímavých hostů, takže se dalo legitimně předpokládat, že oslní svými slavnými tvářemi a hudebním uměním publikum natolik, aby si nikdo podobně drobných nedostatků ani nevšiml. Ještě, že máme Evelínu, která všechno zařídí za nás....
Ve čtvrtek nás uvítal krásný pražský klub, s nadstandartním pódiem a čistými záchody. Bylo spousta času na zvukovku, takže jsme se zbavili posledních nejistot a mohli se nerušeně těšit na koncert. Kolem šesté večerní dokonce dorazily i cédéčka, protože v noci se zjistilo, že se všechny písničky zpřeházely a musela se celá várka předělávat. Zároveň, bohužel v jiné krabici, dorazily i obaly. Takže se u tří stolů vytvořila taková improvizovaná manufaktura, kde parta úžasných dobrovolníků bleskově zkompletovala aspoň sto kusů našeho alba.
Večer zahájila projekce videoklipu These Days a hned potom jsme rozjeli koncert. Všechno z mého pohledu šlapalo výborně až do okamžiku samotného křestu, kdy se jaksi s plnou nahotou ukázalo, že žádný z pozvaných slavných hostů nedokázal překonat jiné povinnosti a nedorazil. Naštěstí se v publiku nacházeli i jiní zajímaví lidé, kteří naší nové desce pohotově popřáli nesmrtelnost a nehynoucí slávu. Stvrdili jsme to nikoli provařeným šampusem, ale lahví sladové whisky, což se projevilo na tom, že nikdo na obětovaný disk moc nebryndal, ale o to vydatněji mu připíjel, takže věřím, že to přinese štěstí a dlouhodobou trvanlivost, protože jak víme, u whisky není dvanáct let žádná doba.